Zveřejněno 20. 9. 2019 | Aktualizováno 1. 5. 2025
Na internetu můžete najít desítky článků vysvětlujících pojem přírodní kosmetika, proto jsem původně ani neměla v plánu článek na to samé téma psát. Jenže v poslední době se čím dál víc setkávám s nepochopením tohodle pojmu a s tím, že lidi často považují za přírodní kosmetiku výrobky, které k tomu mají daleko. Většinou totiž firmy jen využívají toho, že pojem ‚přírodní / bio kosmetika‘ právě teď frčí.
Dokonce i v komentářích pod mým článkem se seznamem českých značek přírodní kosmetiky se čas od času objeví tip na nějakou novou značku, ale při bližším prozkoumání mnohdy zjistím, že k přírodní kosmetice má opravdu daleko. Proto chci tady v tomto prostoru ujasnit, co musí přírodní kosmetika splňovat.
Co je přírodní kosmetika
Přírodní kosmetika / bio kosmetika / organická kosmetika – tyhle všechny pojmy jsou v podstatě zaměnitelné, ale zároveň je to s nimi těžké, protože neexistuje žádná zákonná definice, co musí takto označené výrobky splňovat. Výrobci kosmetiky si tím pádem mohou tento pojem používat, jak chtějí, a to je kámen úrazu…
Jak poznat opravdovou přírodní kosmetiku?
První možností je číst složení kosmetiky. Každý výrobek by měl mít na obalu složení, hledejte Ingredients nebo INCI.
Nejjednodušší je se nejdřív soustředit na věci, které přírodní kosmetika nesmí obsahovat:
- syntetické konzervanty – nejčastěji parabeny
- ropné deriváty – PEGy, silikony, parafín
- syntetické vůně a barviva
Pokud něco z toho je složení je, nejedná se o 100% přírodní kosmetiku.
Druhou možností je koukat se po certifikátech. Těch existuje celkem hodně, ale požadavky na jejich získání jsou víceméně podobné.
Aby produkt certifikát získal, nesmí spolu s látkami uvedenými výše obsahovat:
- GMO – geneticky modifikované organismy
- suroviny testované na zvířatech
- suroviny z mrtvých zvířat
Co naopak musí obsahovat je převážná část složek přírodního původu a alespoň část z nich z bio zemědělství.
Pokud firma naplní požadavky pro certifikaci, může začít používat logo certifikátu na obalech. Zákazník pak snadněji pozná, jestli se jedná o opravdovou přírodní kosmetiku, a nemusí zkoumat složení.
Certifikáty přírodní kosmetiky
Každý certifikát má samozřejmě jiné standardy, ačkoliv v zásadě je to velmi podobné. Mnou uvedené certifikáty jsou ty nejznámější a všechny jsou spolehlivé, co se týče složení kosmetiky, která se jimi smí chlubit.
Certifikát BDIH
Cetrifikát ECOCERT
Certifikát NATRUE
Certifikát CPK a CPK bio
– zatím jediné české certifikáty, více info
Přehled certifikátů s bližšími informace o každém z nich najdete tady na blogu Econea.cz.
Když certifikát není
Můžete se setkat i ze značkami a výrobky, které výše uvedené podmínky splňují, ale certifikát nemají. Celý proces certifikace je extrémně finančně náročný a proto si ho, zvláště menší značky, dovolit nemohou. Tady je tedy vždy nutné začíst se do složení.
Přečtete si také: V minulém článku jsem se blíže podívala na to, proč vyměnit konvenční „chemickou“ kosmetiku za tu přírodní, a jaký je vlastně smysl přírodní kosmetiky.
Časté otázky k tématu
Jak poznat opravdu přírodní kosmetiku?
Spolehlivým vodítkem jsou certifikace, jako je COSMOS, ECOCERT, NATRUE, CPK nebo BDIH. Tyto certifikáty zaručují, že kosmetika splňuje přísná kritéria pro přírodní původ surovin a ekologickou šetrnost.
Co nesmí obsahovat přírodní kosmetika?
Spolehlivým vodítkem jsou certifikace, jako je COSMOS, ECOCERT, NATRUE, CPK nebo BDIH. Tyto certifikáty zaručují, že kosmetika splňuje přísná kritéria pro přírodní původ surovin a ekologickou šetrnost.
Jak poznat non-toxic kosmetiku?
Často bývá označena jako bez parfemace, hypoalergenní, vhodná i pro citlivou pleť. Dobrým vodítkem je transparentní složení, nezávislé testy a případně i certifikace, i když v non-toxic komunitě se více klade důraz na analýzu složení (INCI) než na logo na obalu.
Jak vybrat přírodní kosmetiku?
Myslete i na typ své pleti – například suché pokožce vyhovují hutnější oleje a másla, zatímco mastná pleť lépe snáší lehčí složky. Pokud si nejste výběrem jistí, vybírejte značky s transparentním přístupem, které uvádějí původ surovin i účel jednotlivých složek.
